PŘEDJÍŽDĚNÍ - především pro nezkušené řidiče představuje předjíždění obzvláště náročný jízdní manévr. Mimo jiné totiž vyžaduje zároveň obezřetnost i rozhodnost a také správný odhad rychlosti a vzdálenosti protijedoucího vozidla. Jedním z nejnebezpečnějších manévrů je předjíždění. Přitom většinu nejtěžších dopravních nehod při předjíždění podle statistik zaviňují řidiči mezi 18 a 25 lety. Rozborem 4603 nehod, ke kterým došlo během předjíždění, byly zjištěny následující chyby:

1 - předjíždějící se dostal do smyku (5%)  
2 - přílišné vybočení při předjíždění (10%)  
3 - předjíždění, když levý pruh není volný (14%)  
4 - chyba protijedoucího řidiče (19%)  
5 - chyba v okamžiku předjíždění (24%)  
6 - nesignalizované vybočení (28%)  

     V pracovních dnech nejvíce nutí k předjíždění nákladní vozidla, která jsou obvykle pomalejší než osobní automobily. Těžké vozy ztrácejí rychlost především ve stoupání, a jestliže se na takovém úseku s jedním jízdním pruhem v jednom směru jízdy sejde několik podobných „brzdičů“, kteří mezi sebou nedodržují dostatečný odstup, bývá předjetí této kolony velmi obtížné. Ke konci týdne a ve dnech pracovního klidu narušují plynulost provozu sváteční řidiči, kterým chybí dostatek zkušeností a kteří vcelku rozumně volí nižší rychlost jízdy odpovídající jejich schopnostem. V hustém víkendovém provozu se však mezi nimi tvoří kolony automobilů, jejichž řidiči mají jen málo příležitosti tyto „loudaly“ bezpečně předjet. Často se pak stává, že některý řidič uvízlý v koloně tuto situaci psychicky nezvládne a nechá se vyprovokovat k předjíždění v místech nebo situacích, kdy k tomu nejsou vhodné podmínky. V těchto případech by mělo platit železné pravidlo: „V pochybnostech nikdy!“

     Sebedokonalejší dopravní značení a přesně formulované dopravní předpisy nemohou řidiče zbavit nijak zodpovědnosti za rozhodnutí předjíždět. To je vždy věcí jeho individuálního rozhodnutí. Často nepochopitelné pokusy o předjíždění, které končí těžkými dopravními nehodami, podnikají i jinak rozvážní řidiči, kteří jako by náhle ztratili schopnost správného úsudku a jednají zkratově. Většinou se míra jejich psychické sebekontroly vyčerpá v situaci, o které již byla řeč - při jízdě v pomalu se vlekoucí koloně vozidel. V jiných případech si zase řidič uvědomí možnost k předjetí pozdě, nebo se k tomuto manévru pozdě rozhodne. Okamžik pro zahájení předjíždění je časově omezen - s tímto faktem musí řidič počítat. Předjíždění proto musí zahájit včas nebo jej vůbec nezahajovat, pokud správný okamžik propásl. Rychlost vlastního vozidla dokáže většina řidičů odhadnout správně - horší je to s odhadem rychlosti protijedoucího automobilu. Zde platí několik pravidel - čím rychleji jedeme, tím hůře odhadujeme rychlost protijedoucích vozidel. Pokud jedeme z kopce, je předpoklad, že protijedoucí vozidla budou rychlejší. Mnohé také napoví typ protijedoucího vozidla - pokud je dokážem ovšem včas identifikovat. Je také nutno počítat s tím, že bude špatně odhadnuta naše rychlost, kdy řidič v protisměru začne předjíždět pozdě - je pak nutná naše spolupráce, kdy jsme nuceni výrazně zpomalit a jet co nejblíže kraji vozovky. Častou chybou je také to, že řidiči při předjíždění zrychlují na nevhodný rychlostní stupeň, kdy pro svižnější (a tedy bezpečnější) akceleraci by bylo potřeba přeřadit z vyššího stupně na nižší. Jinými běžnými nešvary jsou také nedodržení bezpečného odstupu v okamžiku zahájení manévru nebo vybočení bez patřičného výhledu do protisměru.

     Jak tedy předjíždět bez zbytečného rizika? Odborníci na bezpečnost silničního provozu doporučují dodržovat následující desatero:

1. Předjíždějící řidič se v dostatečné vzdálenosti za vozidlem, které chce předjet, přesvědčí pohledem do zpětných zrcátek, že za ním nejede žádné vozidlo, které by ho chtělo předjíždět.  
 
2. Dá včas znamení o změně směru jízdy.  
 
3. Dodržuje přitom bezpečný odstup za vozidlem, které hodlá předjet.  
 
4. Opětovně se přesvědčí, že ho nikdo nepředjíždí.  
 
5. Poznenáhlu vybočí ke středu vozovky tak, aby měl zajištěn dostatečný výhled.  
 
6. Přesvědčí se, zda má dostatečně dlouhou volnou dráhu pro bezpečné předjetí v levé polovině vozovky.
 
7. Dále se přesvědčí, že ani na pravé straně vozovky není nějaká překážka, která by přiměla předjížděného řidiče k jejímu objetí.  
 
8. Zvýší rychlost a snaží se co nejrychleji dokončit předjíždění.  
 
9. Pro účinnější akceleraci při předjíždění podle potřeby zařadí nižší převodový stupeň.  
 
10. Do pravé poloviny vozovky před předjížděné vozidlo se vrací v okamžiku, kdy již toto vozidlo nehrozí.