Mlhové svítilny a jejich použití

S mlhou se můžeme setkat kdykoliv, v zimě, v létě, ve dne i v noci. Používání mlhových světel se řídí určitými pravidly. 

Někteří motoristé však znění zákona zapomínají. Není problém za jasné noci narazit na řidiče, který zapnutými předními i zadními „mlhovkami“ ostatní účastníky silničního provozu spíše oslňuje, a naopak za snížené viditelnosti lze potkat neosvětlená vozidla, jež zvyšují nebezpečí dopravních nehod či hromadných srážek.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přitom stanoví, že přední světlomety do mlhy smí řidič použít pouze za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní „mlhovky“ kterými musí být vybaven každý automobil, naproti tomu musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště použít vždy (rozdíl mezi používáním předních a zadních „mlhovek“ je tedy zřejmý – přední smí, zadní musí).

Rozsvícení světlometů do mlhy je tedy omezeno na mimořádné rozhledové poměry. Povinné užití zadní červené „mlhovky“ za nepříznivých podmínek přitom naprosto logické, protože činí vozidlo viditelnějším.

Rozsvícení zadní červené „mlhovky“ za mlhy, sněžení nebo hustého deště je povinné jako rozsvícení ostatních stanovených světel (pokud není zimní období, kdy musejí být zapnutá stále). Problémem však je posoudit, kdy je déšť hustý, anebo zda již jde opravdu o mlhu a ne jen o nějaký mlžný opar. Případně zda poletující sněhové vločky je možné považovat již za sněžení. Určitým vodítkem pro rozhodnutí, zda zadní mlhové svítilny již zapnout, by měla být viditelnost zadních koncových svítilen vpředu jedoucího vozidla – pokud již nevidíte obrys před vámi jedoucího vozidla a ztrácejí se vám i jeho zadní svítilny je nutné zapnout „mlhovky“.

Z hlediska bezpečnosti silničního provozu je nežádoucí zadní mlhové svítilny rozsvítit předčasně nebo je nechat svítit, zlepší-li se povětrnostní podmínky. Mohou totiž za vámi jedoucího řidiče oslňovat.

Přední i zadní mlhové svítilny musejí být schváleného typu a k jejich zapojení se vztahuje několik pravidel. Rozsvícení zadní červené „mlhovky“ musí být možné jedině tehdy, svítí-li potkávací nebo dálkové reflektory, případně i přední mlhové světlomety. Současně musí být zajištěno, aby se zadní mlhová svítilna dala zapnout nebo vypnout samostatným spínačem. Rovněž musí být v zorném poli řidiče oranžová kontrolka, která ho o rozsvícení zadní „mlhovky“ informuje. Tato pravidla se vztahují hlavně na starší automobily, protože všechny v současnosti prodávané vozy na českém trhu tyto podmínky musí splňovat. U nich je nutné alespoň na podzim zkontrolovat, jestli zadní „mlhovka“ vůbec funguje.

V neposlední řadě by si každý řidič při jízdě za snížené viditelnosti měl uvědomit i další důležitá bezpečnostní pravidla. Při poruše vozidla doporučujeme dojet na parkoviště nebo mimo silnici (na polní cestu apod.). Pokud to není možné, měl by řidič odstavit vozidlo co nejvíce vpravo (na krajnici, na dálnici v odstavném pruhu). Důležité je nechat rozsvícené světlomety, včetně „mlhovek“, zapnout výstražné světelné zařízení (varovné blikače) a umístit v předepsané vzdálenosti výstražný trojúhelník – stojící vůz je potřeba zviditelnit za každou cenu. Spolujezdec by si měl vystoupit (pravými dveřmi) a odejít mimo komunikaci – případnou hromadnou havárii tak bude moci sledovat z povzdálí. Co nejrychleji je nutné přivolat asistenční pomoc a zejména na dálnici informovat policii, že jeho vozidlo tvoří překážku v silničním provozu.

Pro jízdu v mlze doporučujeme zajistit si dobrý výhled z vozidla (zvenku i zevnitř očistit čelní a zadní sklo), bedlivě sledovat provoz na silnici, nemanipulovat s rádiem a nekouřit, zásadně nepředjíždět, orientovat se podle vodorovného značení (střední dělící pruh – při pravém okraji vozovky hrozí nebezpečí střetu s chodcem či cyklistou) a dodržovat bezpečnou vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla.

Každý řidič by si měl uvědomit, že jízda v mlze je psychicky náročná a při prvním náznaku únavy by měl zastavit a odpočinout si.

Důležité je také zvolit bezpečnou rychlost jízdy. Zákon o provozu na pozemních komunikacích , ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že řidič musí rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládaném stavu pozemní komunikace a mimo jiné musí jízdu přizpůsobit povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možné předvídat. Smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, protože jen potom může bezpečně zastavit i před nedalekou překážkou (odstavené vozidlo, předmět na silnici, chodec, cyklista atd.)